Marcela - 14dní

Den 2

• Ráno jsem do sebe opět s nechutí a s velkými problémy začala soukat slaného protivníka, ale tentokrát jsem ho neporazila na lopatky, zvládla jsem asi jen 0,6 litru a i tak jsem měla co dělat, abych to nevyhodila vrchem. Pak jsem si dala pár cviků na břicho, abych si trochu rozhýbala střeva, to mimochodem dělám každé ráno a myslím, že to je opravdu prospěšné.
• Takže asi do půl hodiny jsem šla na záchod a produkt byl zatím stále pevného skupenství a nebylo toho věru moc :-)
• Neděli mám dále takovou lehce zamlženou, protože se dostavily první nepříjemné detoxikační projevy. Pořád mě pronásledoval hlad, takže jsem limonády pila v poměrně rychlém sledu, byla jsem úplně bez energie a začala mě pobolívat hlava. Jsem mistr reiki, takže jsem si cca tři čtvrtě dne dokázala od bolesti úspěšně ulevit, ale odpoledne se to stupňovalo a stupňovalo a ani reiki už nezabíralo, večer jsem myslela, že si tu hlavu už fakt urazím...Odpoledne jsem si raději opět hluboce zdřímla u tv, hokej nehokej :-)
• Hlava bolela i v noci, takže to byl celkem očistec, naštěstí se mi nakonec podařilo to zaspat. Bohužel, kofeinový absťák nemá slitování, ale naštěstí trval jen jeden den! To se dá vydržet...Nedejte se!
• Jinak povlak na jazyku bílý, dech šakalí a chutě nesnesitelné! :-) Zejména když si přítel vyvařuje a voní mi s tím doma pod nos, to je krutá zkouška vůle, ale zatím jsem obstála...

Den 3

• Říká se, že nejhorší jsou druhý, třetí a sedmý den... Já měla nejhorší ten druhý, třetí se to všechno pěkně zklidnilo a vyladilo, sedmý mě ještě čeká, tak jsem zvědavá :-)
• Nicméně, ráno se po večerní dávce sena se nic nedělo, tak jsem se psychicky připravovala na slaný průplach. Ale den třetí den už nebyl víkend, ale první pracovní den očisty...A tudíž slaňocha jsem nepila v krásných 9 hodin, ale v půl sedmé ráno, kdy můj žaludek není ochoten přijmout vůbec nic, natož slanou vodu, že... Tak jsem si sedla k lince, zacpala nos, brčko vrazila až do krku a zkusila se napít...Málem jsem si to brčko propíchla skrz krk (aneb strč brk skrz krk..) ... ! Vycucala jsem cca 400 ml a to za doprovodu takového dávení, že jsem si začala říkat, proč si tohle proboha dělám ?! Zbytek jsem vzdala a těšila se, až to spláchnu limčou. Jenže půl litru bylo evidentně málo a průplach se nekonal, na záchod jsem nešla.
• ve volných chvílích jsem pročítala knihy a blogy a hledala zkušenosti, jak to lidi řeší, když po ránu tuhle zkoušku prostě nezvládnou. Byla tam varianta pít místo slaného nálevu projímavý čaj večer i ráno, ale to se mi dvakrát nezamlouvalo, protože slaný roztok má svojí nezastupitelnou funkci a taky pít moc čaje ze senny 10 dní se mi taky nechtělo... A pak jsem narazila na zkušenosti zdejších hrdinů, kde jsem se od Lenky a Pepy dočetla toto: „Dnes jsme začali ¼ slaného roztoku, ale dopili jsme to čistou vodou do objemu 1 litru. Teprve poté se dostavil očekávaný efekt. Správná míra tedy bude ten 1l vody + 2 lžičky soli! Očistě zdar“
• Fajn – vyzkouším !!!
• Jinak ostatní detox příznaky zmizely, hlava celý den ok, jazyk stále bílý a dech stále šakalí :-))
• (ehm, sežvýkala jsem první dva dny několik žvýkaček, než jsem si tu přečetla, že se to nesmí...)
• A přidal se další příznak čištění, hleny... V krku úplně extrémně, ještě že ráno přítel chodí do práce dřív, podle zvuků ozývajících se z koupelny to opravdu nevypadá, že je v ní dáma...
• No ale hlavně se mi začínají uvolňovat hleny v nose a spouští se mi ven „rýma“ z mých od dětství chronicky ucpaných dutin! Takže super!
• Další věc je psychického rázu, vyložená katarze nebo nějaké bloky a nevyřešené záležitosti z minulosti zatím nenastupují, ale ty sny..(!) ... Od druhé noci neskutečně živé a reálné sny a s účastníky, od kterých mám z minulosti nějaké ty „zářezy do duše“, takže doufám, že to je také v rámci čistícího procesu.
• Chutě už nejsou tak hrozné, hlad už téměř vůbec nemám, do limonád se musím pomalu nutit a energie stoupá.

Den 4

• Tak jsem se rozhodla to zkusit podle návodu Lenky a Pepy, no a, díky bohu, zadařilo se! Sice teda koncentrace dvou lžiček soli pouze ve ¼ litru vody je naprosto brutální, ale ten čtvrtlitr jsem prostě po ránu schopná jakžtakž pojmout a ta zbývající „sedmička“ už mi opravdu nečiní žádné potíže, protože jsem velmi vděčná, že ten hnus můžu spláchnout čistou vodou ! :-)) Nicméně, piju oboje hned za sebou, takže v břiše se to stejně všechno smíchá a efekt je stejný, jako byste cucali celý slaný litr. To mě zachránilo, děkuju, Lenko & Pepo !
• Další věc je ta, že jsem trochu zapomínala na pitný režim a v knížce Petera Glickmana jsem se dočetla, že pokud máte problém s čištěním (vyprazdňováním), je také důležité pít kromě limonády také dostatečné množství čisté vody! Tzn. ideálně, každou skleničku limči zapít minimálně jednou sklenicí čisté vody. Což jsem začala praktikovat a výsledky byly hned znát, ihned po průplachu a břišních cvicích jsem šla na záchod, juchů! A v práci pěkně ještě jednou... Konzistence už je řídká, není toho sice moc, ale aspoň něco! :-)
• Čtvrtý den je taky super, hlava vůbec nebolí, hlad téměř vůbec nemám, limonády si musím hlídat, abych jich vypila aspoň těch minimálních 6.
• Očistu provozuju kvůli detoxu a pročištění, ale také bych velmi ráda shodila na jaro nějaká ta kila, takže se držím spodní hranice, co se týče množství.
• Rýma pořád teče a smrkám, světe div se! Moje dutiny, těšte se na obrození! :-)
• Energie stále stoupá, únavu už necítím vůbec, spíš naopak, mám dojem, že bych si klidně už mohla jít někam zahopsat.
• Nicméně, dnes, bohužel, večer přišly psychické detoxikační příznaky. Ještě že jsem si to před tím přečetla v knize a měla jsem pro sebe aspoň nějakou omluvu.
• Večer po příchodu domů se totiž dostavila mnoha „hrdiny“ zmiňovaná nuda... Nebo lépe řečeno znechucení vším. Nic mě nebavilo, všechno mě štvalo, naštvalo mě dokonce i to, že držím tenhle půst a že se takhle týrám a že už mě to nebaví, ale vzápětí mě naštvala představa, že bych tu kúru porušila a nedokončila :-)), takže všechno zlé je k něčemu dobré! :-) Nuda a pocit marnosti byl s postupem večera tak sžíravý, že jsem z toho vyčerpáním a zhnusením usnula a to bylo asi tak nejlepší, co jsem mohla udělat, v rámci zachování harmonického partnerského vztahu :-))

Den 5

• Včera klasika, po večerním čaji a ranním výplachu a cvičení jsem šla na záchod, konzistence už je řídká a stále toho nevychází moc, ale jsem ráda aspoň za to.
• Povlak na jazyku je lepší a dech už taky není tolik šakalí :-)
• Hlad skoro nemám a energie mám spoustu. Dobře se soustředím a celkově to v práci zvládám skvěle, daleko lépe než doma. Protože tu mám rozptýlení a nemám čas přemýšlet o tom, jestli nemám náhodou na něco chuť. Což je doma náročné v tom, že přítel baští přede mnou svoje večeře a to jsou občas muka...Přes den chutě téměř vůbec nemám, ale jak v kuchyni včera zavoněl zeleninový salát, myslela jsem, že to budu muset jít ven rozdýchat :-) Fetišisticky jsem očuchávala rajčata a vypadala jsem jako šílenec :-))
• Jen tak pro informaci, moje kamarádka po očistě přešla na pránickou stravu, už pár měsíců nejí vůbec nic, v průběhu očisty se jí to nějak „zlomilo“. Takže jsem byla zvědavá, co to udělá se mnou, protože cca před půl rokem a něco jsem ještě byla čistě raw, ale od té doby, co bydlím s přítelem a vařím mu, tak je s raw ámen a v mém břiše kámen :-)) ... Bane, není to tak hrozné, už cca tři roky jsem vegetarián a přítel přestal jíst maso také, od té doby, co jsme spolu (bez nátlaku, přísahám :-), takže vařím a kuchtím vegetariánsky, ale i tak cítím, že to není ono a že na raw jsem se cítila o 100% lépe.
• Nicméně, zatím tedy mám dojem, že přechod na pránickou stravu u mě zdánlivě nehrozí, protože se tak NESKUTEČNĚ těším, až si dám něco k jídlu, že tahle varianta je asi pasé :-)) Jsem holt požitkář a dobré jídlo v kombinaci s dobrým vínem je pro mě úžasný zážitek, jak chuťový, tak společenský, takže uvidíme :-) Minimálně bych chtěla přejít znovu na syrovou stravu... A vzhledem k tomu, že úplně největší chutě mám na salát, tak to asi nebude problém :-)
• Jinak nálada už lepší, večer se se mnou dalo doma relativně v pohodě koexistovat :-))
• Celý den spousta energie, až tak, že večer se mi vůbec nechtělo spát, zalehla jsem až někdy kolem půlnoci, ale cítím se odpočatá a čilá :-)

• Dneska se cítím skvěle! Ráno jsem totiž vstala a hned zamířila na záchod, kde jsem cosi vyprodukovala, částečně pevného, částečně tekutého skupenství a pak jsem teprve dala slaný výplach a šla ještě po něm! Takže paráda, čištění funguje krásně! I „vytuněný“ recept na slaný nálev :-)
• V práci mám dneska volněji, takže jsem plná energie, kterou moc nemám kam vrazit, tak sebou vrtím na židli a jsem velmi vděčná, že můžu sepsat tenhle epos! :-)) A omlouvám se tímto za obsáhlost, ale potřebovala jsem to někam nacpat :-) Každopádně doufám, že to třeba někomu pomůže tak, jako to pomohlo mně, protože každý jsme jiný a u každého probíhá očista rozdílně, takže třeba tu u mě někdo najde k něčemu klíč nebo alespoň inspiraci, nechci tedy nic vynechat :-)
• Žádné detox příznaky dneska nevnímám, všechno je v pohodě a v klidu, kromě mojí nohy, která se třepe do rytmu cvakání na klávesnici :-))
• Hlad nemám, chutě taky ne, ale zatím se stále těším, až bude půst u konce a dám si něco dobrého (pořád vede salát :-)) ... Případně ještě raw celerové a řepové chipsy, kterými už nějakou dobu plánujeme pokřtít naší novou sušičku! Mňam! :-)
• Taky jsem včera objevila recept na nový raw dort – kokosovo-jahodový... Bóže, ty fotky mě v autobuse málem zabily! :-)) No, řekněte, můžu já s tímhle materiálem být breatharián?? :-))
• Uvidíme, jestli nevyplavou ještě nějaké černé můry nebo jestli mě naopak něco neosvítí :-)
• O víkendu bude zřejmě zdánlivě hnusně, tak budeme zavření doma – gruntovat po instalaci nových oken, tak snad nebudu mít čas na „blbosti“ :-)

Den sedmý

• Tak čištění se zřejmě spustilo na plno, dneska jsem byla na wc zase hned po probuzení, ještě před slaným nálevem a když jsem ho do sebe nasoukala, vyšla ho ze mě snad polovina ven, spodem, díky Bohu :-) Už to byla v podstatě jen voda, takže fajn!
• Akorát tedy ve mně hrklo ještě v autobuse, tak jsem se trochu bála, jestli dojdu do práce bez poskvrny :-))
• No a v práci jsem šla znovu, takže paráda, všechno funguje, jak má!
• Dokonce i ten slaný roztok jsem už dneska vypila bez větších potíží...Zvednul se mi kufr až při posledním doušku :-)
• Počet citronád se mi nějak snižuje, téměř nemám hlad, a abych pravdu řekla, tak na citronády už ani chuť... Takže dneska jsem jich do sebe nasoukala asi pět a ty podvečerní už v podstatě na sílu.
• Jazyk stále pokrytý povlakem, který nejde sundat kartáčkem ani lžičkou.
• Jen tak mimochodem, v práci si dneska poprvé všimli, co si to míchám za lektvary, tak jsem nedobrovolně musela začít šířit osvětu :-)) ...Pánové kolegové tedy byli zděšení představou 10denního nejezení a nechápali, že už mám za sebou sedmý den takové mučírny, byli přesvědčení, že oni by byli dávno mrtví :-)) A jak to, že já vypadám tak dobře !? :-))  Nicméně, jeden kolega si vyžádal knihu, že ví o prospěšnosti občasných půstů, tak že to vezme domů manželce a společně to prostudují ;-)

Den osmý

• Ráno jsem se probudila totálně zlámaná, bolelo mě celé tělo a měla jsem podobný stav jako při chřipce, naštěstí bez nějakých dalších příznaků. Ale energii jsem měla na nule, měla jsem co dělat, abych se z postele dopotácela za záchod, a zbytek dopoledne jsem se podobně potácela po celém bytě. Motala se mi hlava, měla jsem dojem, že sebou každou chvíli švihnu a zvednout ruku a něco do ní uchopit se zdálo být nepřekonatelným problémem! :-/ ...
• Slanou vodu jsem do sebe nacucala jen s největším sebezapřením a to jsem u toho musela nejdřív asi deset minut meditovat a neoblomně čučet na brčko, abych se odhodlala k akci.
• Tentokrát to trvalo delší dobu, ale na záchod jsem šla, byla to směs pár drobných pevných kousků (po sedmi dnech půstu je to teda mazec, že tam stále je něco takového...) a zbytek voda.
• Od stavu bezvládnosti mi nepomohla ani limča, ani mátový čaj, nic, tak jsem místo plánovaného gruntování bytu zalehla do postele a ležela až do odpoledne, než jsem byla schopná relativně normálního provozu.
• Chuť na limonády mě úplně opustila a vzhledem k tomu, že se to přetavilo spíš v nechuť, rozhodla jsem se svoje tělo poslechnout a nedodržet minimální denní dávku, dneska jsem tedy skončila cca na čtyřech limonádách, děj se vůle Boží :-)
• Jazyk stále s povlakem, ale vytvořil se na něm první velký jasně růžový flek, který se zvětšuje, dle jednoho hrdiny zde, dobré znamení! :-)

Den devátý

• Tak ráno jsem se probudila už v plné síle, slabost a mátožnost je pryč! Sláva! Tak to asi byly ještě nějaké detoxikační projevy nebo jsem prostě v sobotu měla odpočívat a ne gruntovat, což tedy ale nebylo moc fér k příteli, který celý den makal na zapravování vyměněných oken...:-P
• Slaňouše jsem dala, už se k němu nebudu raději vyjadřovat, opravdu se to nestalo mojí oblíbenou disciplínou, nicméně disciplinovaná stále jsem, gratuluji si! :-)
• Vyčištění proběhlo zanedlouho a tentokrát už jsou to jen proudy žlutohnědé vody, tak snad dobré!
• Jedna limča ke snídani, druhá k obědu a třetí jsem si dala před odpolední procházkou se psem, abych měla energii a tím to haslo. Takže počet se mi snížil na tři a šmytec, protože až do večera jsem prostě neměla vůbec hlad, ani chuť...Uvařila jsem si místo toho několik mátových čajů a tělo se zdálo být spokojené, tak jsem ho tak nechala...
• A to jsem absolvovala poměrně dlouhou procházku v lese, energie mi nechyběla, právě naopak, celé mě to nabíjelo a psice, jako by něco vycítila, lítala kolem mě ve vysoké trávě jako šílenec, pořád mě pošťuchovala, že se chce honit, tak jsem jí naháněla a ona sprintovala jako závodní chrt a kroužila kolem mě ležaté osmičky :-) Smála se u toho jako blázen – ano opravdu se smála, nevím, jestli znáte charakteristiku plemena Rhodéský Ridgeback, ale jsou proslulí tím, že mají úplně neuvěřitelnou mimiku, což tedy ta naše opravdu potvrzuje, takže prostě dokáže roztáhnout koutky do širokého úsměvu, za koutky se jí vytvoří několik harmonikových faldíků, oči přivře a zešikmí jako Číňánek a takhle se tlemí ve stavech nejvyššího štěstí (například když jí hladí páníček) :-))) Nemusím asi říkat, že u toho vypadá neskutečně srandovně, takže ještě v kombinaci s tou zběsilou plavbou vysokou travou, kde hopsá jako zajíc jsem se parádně nasmála i já :-) Někdy si prostě vystačíme :-))
• Takže energie dobré, chutě trošičku horší, v sobotu jsem příteli pomáhala vařit naprosto famózně vonící karí, s tempehem, hráškem a kokosovým mlékem, kari pastou a basmati rýží, takže si umíte asi ty vůně představit! Rozhodla jsem se, že ale nebudu pasivně trpět v obýváku a šla jsem mučednicky tu dobrotu připravovat, míchat a od oka dochucovat, přítel pravidelně ochutnával :-) a já jsem se rozhodla, že se prostě najím té vůně! Aha! Tak už chápu, proč jsem dneska zvádla jen tři citronády :-)) Dnes jsem totiž příteli uvařila fazolové chilli ! Načuchala jsem se do sytosti! :) (no, dobře, přiznávám, jednou jsem olízla vařečku a vyplivla :-)
• Zbytek dne v pohodě, růžový flek na jazyku se zvětšuje a mátový čaj je balzám pro moje přecitrónované chuťové buňky :-)
• Musím podotknout, že ve srovnání s pracovním týdnem už můžu říct, že víkendy jsou opravdu nejhorší. Jakmile se člověk pořádně nezaměstná a má tendenci se poflakovat, tak ho popadají různé roupy! Alespoň mě :-)

Den „D“ neboli šťastných deset :-)

• Tak jsem v cílové rovince!!!
• Musím říct, že poslední tři dny se zdály být nekonečné a kdyby mi nechybělo tak málo do konce, možná by moje vůle povolila... Měla jsem občas nepříjemné nálady a pocity z toho, že se omezuju a ne radost, že se čistím, nicméně to naštěstí nikdy netrvalo moc dlouho, zejména mě to přešlo, když jsem viděla úbytek centimetrů :-)
• Co se týče nějaké katarze, mám dojem, že se nekonalo nic převratného, ale možná na nějaké jemněhmotné úrovni se toho událo tolik, že bych se nestačila divit.
• Ono už jen to, že jsem dokázala udržet si takovou dobu pevnou vůli a nepolevit je pro mě velké vítězství, protože, co si budeme povídat, s vůlí jsem na tom nikdy nebyla dvakrát skvěle a mám bohužel v rukávu spoustu aktivit a projektů, které jsem nadšeně začala, ale z různých důvodů nedokončila. Takže tohle je určitě něco, za co na sebe můžu být právem hrdá a uvědomit si, že to zkrátka jde! Jde to tak vždycky – nastavit si program v hlavě – a podle něj fungovat. Čím víc pozitivních výsledků, tím méně našeptávačských hlasů temnot :-))
• A taky je velmi pravděpodobné, že mi k dokončení hodně pomohlo vědomí, že kúru přede mnou úspěšně dokončilo několik dam z řad mých kamarádek, bývalých kolegyň atd., které se po ní cítily skvěle, takže to byla perfektní motivace! I proto je velmi důležitý tenhle blog a sdílení zkušeností pro ty, kteří začínají a nevědí, co čekat a nemají své hrdinské vzory ve svém okolí.
• Co se týče slaňouše, ráno jsem usedla na štokrle rozkročmo a s výrazem zápasníka sumo jsem ho čapla za boky a s bojovným pokřikem „ty a já – dnes naposled !!“ jsem ho do sebe naklopila, ale on si chtěl evidentně svůj poslední výstup patřičně užít a nedat mi nic zadarmo, takže mi při posledním doušku zvednul kufr takovým způsobem, že jsem si udělala nedobrovolně taky průplach dutin, když mi část té dobroty vytekla ven nosem, jak jsem se zakuckala :-))) Závěr musí být vždy efektní ! :-)) Jako by mi říkal....My dva jsme spolu, děvenko, ještě neskončili....Tak si mě dobře zapamatuj...! :-))
• Poté přišlo čištění do půl hodiny a to stylem „skoro všechna voda ven“, byl to excelentní ukázkový průplach na konec, ale už evidentně neměl co čistit! Vyšla už jen voda, takže myslím, že očista střev byla velmi úspěšná! A úbytek váhový zřetelně patrný. Dutiny se uvolnily, hleny tekly celých deset dní proudem, sliznice ozdravené, čich nadpozemský :-)
• No a pak jsem vlastně přišla ještě na jednu věc, která je poměrně znepokojivá a zřejmě bude úzce souviset s mým sklonem k nadváze.
• Došlo mi, že ono mě to bez toho jídla zkrátka tak nějak....nebaví...
• Je samozřejmě jasné, že to je poměrně normální, že jídlo je zkrátka zatím stále nedílnou součástí života lidí (tedy většiny), ale je k zamyšlení a k pozastavení, že je taky používáno jako náhražka něčeho, co v životě chybí. Tzn., že například v době dobrovolného půstu mě popadaly bez jídla pocity otrávenosti a nedostatečnosti, nudy atp., jako bych za tu denní jídlovou náplň nedokázala najít plnohodnotnou náhradu. Všechno mi přišlo takové plané, nevěděla jsem, jak vlastně s tím volným časem namísto jídla naložit.
• Takže bych si asi měla celkově najít tady v mém novém bydlišti a domově (v novém městě) víc bohulibých činností a aktivit, které mě budou naplňovat, kromě jídla, kterým nebudu muset nic nahrazovat a třeba se to srovná ;-)
• Nebudu to už víc prodlužovat (ehm..), dneska prostě do sebe naklopím ještě nějaké ty limčy a večer si terapeuticky zauklízím, zítra a pozítří pomerančové šťávy a pak konečně můj vysněný salát!!!  Breathariánství se zatím odkládá :-))
• Přeju všem příštím hrdinům hodně zdaru a pevné vůle při očistě!

Zdraví zdravější Marcela :-)

a ještě pokračování ....

• No, tak nevím, co mě pudilo, jestli si chci víc pročistit střevo tlusté či tenké či to básnické v těchto mých spisovatelských záchvatech...:-)))) Nicméně, moje vnitřní pochody odpochodovaly jaksi jiným směrem, než jsem měla původně v plánu a já navzdory předvčerejšímu rozhodnutí pokračuju dál...
• Včera jsem totiž pátrala ještě po diskuzích a četla znovu příslušné pasáže z Glickmanovy knihy, kde se psalo za a/ o metě růžového jazyka a že to je ideální ukazatel toho, že tělo je opravdu pročištěné a b/ od různých zdrojů, včetně Radka, jsem se dozvěděla, že po desátém dni to začíná být opravdová jízda, vše je intenzivnější a že se dokonce „začínají dít zázraky“.
• Tak jsem si tak pozorovala ten svůj jazyk a stále se zvětšující jasně růžový flek, plus už také růžovějící špičku jazyka...a řekla jsem si...Hmmm, tak já si to asi ještě prodloužím a uvidíme, co se bude dít...Přece se teď neošidím o zázraky, když jsem tak blízko, ne? :-)
• Přišla jsem totiž na to, že jsem si stanovila psychologickou hranici deseti dnů. Tohle byl cíl a věděla jsem, že k němu se prostě musím dostat, takže to byl jistý tlak, který jsem vyvíjela sama na sebe. A jakmile jsem tu metu překonala, tak tlak najednou povolil a já se jakoby mohla zase svobodně rozhodovat. Samozřejmě v uvozovkách, protože v obou případech jsem to byla pořád já, kdo rozhodoval...Ale to druhé já bylo tak nějak volnější, spokojené, že už dosáhlo, čeho chtělo a teď může pokračovat víc dobrovolně, uvolněně, bez nátlaku, zkrátka, jak dlouho se mu ještě bude chtít...Ano, tohle zní dost schizofrenicky, doufám, že to není další příznak detoxu :-))
• No a tak jsem se včera odpoledne v autě opatrně zeptala přítele...“Miláčku..., a kolik že jsi mi tedy koupil těch pomerančů....?“.... Přítel odvětil s kamenným výrazem „4 kila....“ ... Já jsem nahodila psí oči a procedila skrz zuby „A nevadilo by ti, kdyby sis teď pár dní dělal hooodně pomerančových frešů a já si tu očistu ještě prodloužila....?“ :-))))   Ještě že mám tak tolerantního přítele ! :-) (co má rád pomerančový fresh :-D ) ...
• Večer jsem už byla v podstatě rozhodnutá pokračovat, ale řekla jsem si, že finální impuls nechám až na ráno, jak se mi bude nebo nebude chtít.
• Večer jsem usnula a nestihla jsem vypít sennu... Ráno jsem se probudila, a jelikož jsem se už desátý den rituálně rozloučila s mým slaným soupeřem/souputníkem, tak jsem absolutně neměla morál na to, abych ho do sebe dostala. Vlastně jsem se o to ani nepokusila, prostě jsem si přepnula program v hlavě a nešlo to. Tak se dneska zkusím zase naprogramovat zpátky :-)
• Uvařila jsem si tedy jen sennu a říkala si, že to neva, ono si to tělo nějak přebere, už mám beztak splněno :-)
• Ráno se tedy nedělo nic, ale světe div se (už poněkolikáté), odpoledne jsem byla na wc a vyšlo ze mě cosi pevného skupenství !!?? Pardon za výrazivo, ale teda čumim jak vejr... Že po 11 (slovy: „jedenácti“!) dnech ještě něco takového moje útroby produkují ?! Každopádně je to zajímavé a člověk si potom asi hodně rozmyslí, než pošle do pusy nějakou prasárnu...
• Včera konečně skvělá nálada, a to i po té, co jsem se vnitřně rozhodla pokračovat, takže to nebyla dobrá nálada z úlevy :)), byla jsem vysmátá jak lečo a bylo mi fajn, dneska dobrá nálada pokračuje, snad vydrží dlouho předlouho :-)
• Jazyk zvolna růžoví, myslím si, že ještě tak max dva dny a prokoukne úplně :-)
• Dnes zatím 4 limči, občas mě píchlo v žaludku, ale po návštěvě záchodu to odeznělo.
• Nestanuvuju si raději už žádné cíle, ale mám takovou mlhavou představu, že bych si to ještě střihla do pátku, což by bylo krásných 14 dní...Nebo že by už rovnou 20...? No, nebudu už raději plánovat :-)) Uvidíme.

Den dvanáctý až čtrnáctý

• Přestala jsem si po jedenáctém dnu zapisovat kontinuálně, takže to tak nějak už velmi stručně shrnu! :-) Ano, pokořila jsem hranici čtrnácti dnů! A můžu říct, že po desátém dni to bylo jednodušší a jednodušší, jak jsem již zmiňovala, psychologická hranice desítky odehrála svojí roli a dál už nebylo výzvou to, jak dlouho se mi podaří to ještě vydržet, ale spíš to, kdy se odhodlám kúru ukončit :-)) Do čehož se mi po desítce paradoxně pořád nějak nechtělo...:-)
• Dvanáct až čtrnáct jsem opět vzala zpět do hry slanečka, i když už jsem nedávala úplně celý litr, protože Radek mi napsal, že po desátém dni už není ani vyloženě nutné slaný nálev pít, že se tělo už čistí samo..No, tak pak se donuťte, že? :-) Ale donutila jsem se i tak a čištění pokračovalo fantasticky, asi nejlépe za celou kúru, tzn. šla jsem před nálevem, po nálevu dvakrát a pak ještě v práci, takže ideál. Ovšem, ozvalo se mi jedno staré zranění „z války“. A vzhledem k tomu, že si dalo na čas až do desátého dne, tak to byla asi opravdu nějaká mrcha hodně hluboko zakořeněná, které se vůůůbec nechtělo ven, očista neočista. No, ale nakonec vylezla z temnot – slezina... Je to asi pět (možná i víc) let zpátky, co mě pěkně potrápila a bolela každý den, od rána do večera, zdánlivě bez příčiny a to pomalu celý rok... Dohnala mě i do nemocnice, kde jsem podstoupila všechna možná vyšetření (více a méně nepříjemná), ale na konci celého procesu mi doktoři řekli, milá slečno, vás to sice bolí, ale nemá proč, my tam nic nevidíme, takže to bude psychosomatické, to máte asi ze stresu, tak si zajeďte do lázní. No, tak do lázní jsem nejela, ale evidentně jsem se začala úspěšně harmonizovat sama, protože po nějaké době bolest (nebo respektive souvislý nepříjemný tlak) odezněla a už se nevrátila. No a jaké bylo moje překvapení, když se milá slezina nebo něco, co se ukrývá přibližně na jejím místě, ozvala po desátém dnu detoxikační kúry !? Trochu jsem se vyděsila, ale zároveň zaradovala, že jsem měla velmi správné instinkty, protože tělo radilo ještě nekončit a já ho poslechla, a ejhle, teď si vyřeším nějakou starou hnusárnu navěkyvěkůámen. No, ale to šel den dvanáctý, šel den třináctý a šel den čtrnáctý a slezina od rána do večera pěkně bolela dále. To už se mi moc nelíbilo a pocit pohody se pomalu vytrácel a nahrazoval ho vkrádající se pocit nervozity a nejistoty, jestli se tam teda něco nezačíná spíš dít špatně a jestli to tedy spíš není signál těla, že už je čas s očistou skončit. No a teď si vyberte, že? Tak jsem si řekla, OK, jazyk je z poloviny pomalu fosforově růžový, dech se občerstvil, 14 dní je lepší než 15 nebo 16, to by bylo trapné a musela bych už počkat aspoň do dvaceti ..., tak teda stačí :-)
• Patnáctý den jsem do sebe nalila pár skleniček pomerančové šťávy, žaludek neprotestoval, tak jsem mu večer zkusila přihrát k pomeranči ještě rozmixovaný banán (navzdory varováním od souputnic, kterým se toto hazardování velmi vymstilo), ale můj žaludek evidentně hodně vydrží a banán vešel a neuškodil :-) Šestnáctý den jsme jeli na víkend k přítelovým rodičům a večer na akci, tak jsem si vzala 4 kila pomerančů a ruční odšťavňovač, že si vezmu dávku s sebou, ale nakonec jsem to samozřejmě vůbec nestíhala, tak jsem popadla raw tyčinku, z poličky a po cestě na akci jí zbodla! Chuťové pohárky měly hromadný orgasmus a já si chvilku musela sednout na obrubník, abych se z toho gastronomického šoku vzpamatovala! :-)) No vida, raw tyčinka a jaký gurmánský zážitek! :-)  Modlila jsem se, aby můj žaludek mi zůstal nadále milostiv a on se slitoval a nepotrestal mě za vychýlení se z udržovací osy :-) No a tak jsem další den už neodolala a konečně jsem si dopřála SALÁT, po kterém moje tělo celé ty dva týdny nesmírně toužilo! :-) A jak ho jednou dostalo, už nechtělo nic jiného...Takže teď jedu na totální salátové maniakální vlně a stále se ho nemůžu nabažit :-))
• No a abych to nějak vypointovala, slezina přestala bolet hned první večer po tom, co jsem jí poslala jako pozdrav tu první raw tyčinku. Takže jsem tedy usoudila, že jsem to všechno vyhodnotila snad správně a že tělo mi asi opravdu hlásilo, že už stačilo a mám dodat něco jiného než citron, javorový sirup, kajenský pepř a sůl, že už toho má zkrátka plnou slezinu :-) Doufám, že tu něco nebylo ztraceno v překladu, nicméně máme spoustu šancí si to ještě s tím mým chrámem vysvětlit :-)
• Od té doby pokračuju víceméně raw (s pár povolenými výjimkami), což mi maximálně vyhovuje, mám chuť v podstatě jen na čerstvou zeleninu a ovoce, takže nijak netrpím, právě naopak a zase najíždím na tu vlnu, kdy jsem byla raw asi půl roku a měla jsem energie jako králíček Duracell a neutuchající (až občas šílenou) skvělou náladu s častými záchvaty zdánlivě bezdůvodné euforie :-)
• Jazyk z půlky fosforově růžový, dech ozdravený, bělmo svítivě vybělené, pleť zářivá, tváře červené, pohled jasný, vylučování pravidelné, trávení dobré, halenky na mě plandavé, neb krásných pět kilo dole – takže sumasumárum, u mě dobrý! :-)
• Tak čau a příště zase všichni, sejdeme se jako obvykle! :-))